Pro soustředění jsme se rozhodli letos pozdě – již jsme nesehnali ani penzion pro ubytování, ani volný termín v mimoňském Chanosu, který jsme již párkrát využili. Co teď? A tak naše „školkové“ učitelky (máme tři z jedné sídlištní mateřinky) nabídly možnost udělat soustředění v jejich budově. Bylo to tam skvělé – k dispozici čtyři(!) místnosti s klavírem, hodně prostoru, perfektní zázemí, blízkost – co více si přát!

Sešli jsme se natěšené, plné očekávání, co nám Regí nachystala, jaká bude legrace, co se naučíme a co zase vymyslíme s každou písničkou. Přivítali jsme se i s milými hosty – přijely nás podpořit dvě bývalé členky Miládka a Jitka. Nachystali jsme občerstvení, rozezpívali jsme se a hned jsme se vrhli do práce.

Regí připravila nové koledy, pěvecky jednoduché, ale s doprovodem nástrojů – až 3 flétny, metalofon, xylofon, zvonkohry, kytara, Orffovy nástroje, buben – u některých koled pomalu neměl kdo zpívat, protože zpívat něco jiného než hrát, je opravdu náročné… Ale těžko na cvičišti – lehko na bojišti! Po prvních neúspěších jsme se postupně zdokonalovali a světe div se – písničky se vylupovaly jako krásné perličky a my si při tom užívali spoustu smíchu.

Kromě nových písní jsme se vrátili k některým ze staršího repertoáru, konkrétně: Što mi je mílo, Klekání, Výstraha, Kde máš Andulko, Džony, Adonaj. Písně většinou pěvecky náročné, které jsme se dříve učili poměrně dlouho. Starší členky si pamatovaly, že jsme to před mnoha lety zpívali. Krátké připomenutí na dělených zkouškách – a hned první společný zpěv ukázal, že hudební paměť neselhává, jako kdybychom to zpívali včera naposledy. Opravdu jsme zvládli i těžké postupy hlasů a rytmicky náročná místa, takže mladší členové se to od starších rychle naučili. Káťa si ještě vzpomněla z dřívějška na nádherný kánon „Per crucem“, děvčata jej rychle nakopírovala, a tak jsme ho nečekaně také zařadili do nového repertoáru.

Pár citátů ze soustředění

-Já si to musím matematicky zlogičtit, abych se trefila do správné doby!

-(Konvalinka) Kdy tam mám cinknout? Musíš si odpočítat sedm dob – A jak mám při tom zpívat?

-(Viju, viju věnečky) Hrají 2 flétny, metalofon, xylofon, kytara, 2 zvonkohry – no, moc vás tady na zpěv nezbylo! Holky, vy jste tak šikovný, kdo by to do vás řekl?

-A tohle si přes noc přepište … naučte … zkuste…vymyslete třetí sloku… Hergot, to máte úkolů!

-Zkuste začít zpívat se zavřenýma očima. Jo, pak je zase otevřete!

-Ty mi tady z programu děláš anarchii, ale dobrou!

-A tak si cinkněte, kdy chcete, zpívejte si tam, co chcete – hlavně, když to bude ladit. To je, panečku, benevolence a demokracie!

-Víte, co je znamená zkratka „KRK“ v notách? Hraje trio Káťa, Radanka a Kristýnka!

-Drhlo se drží za ty dírky na prsty, lépe pak zní! Aha, já nevěděla, na co tam jsou…

-Co vás u této koledy napadlo? Že budu brzy péct cukroví! Já si vzpomněla na „Komorku“. (Pomalé důstojné kráčení do kostela.)

-Regí: Já si to teď poslechnu a nebudu zpívat. … No, je lepší, když zpívám s vámi, protože tolik neslyším, jak je to falešné.

-Musím vás pochválit, že jste to nevzdali, i když jsem na vás musela řvát …

-Teď si vše zopakujeme, nahrajeme a nebuďte smutní, když se nám to nepovede.

Soustředění se nám opravdu vydařilo, v pohodě a v radosti jsme si užili společné tvoření, zpívání a hraní, smích a legraci. A také dobré jídlo, které každá připravila pro ostatní.

Regí krásně shrnula pocity ze soustředění:

Bylo to takové laskavé, hladivé, veselé a emočně vyvážené. Temperament se střídal s něhou, vonělo tam cukroví, nadechli jsme svátečnost. Pracovali jsme na dvaceti písničkách, tolik proto, že byly jednoduchoučké, ale my jim ušili nové kabátky na míru. Oblékli jsme je do našich aranží a budeme procvičovat paměť a naše mozky, abychom si pamatovali, kdo na co kdy hraje. Mám radost z našeho společného tvoření, z aktivity, nápadů a z radosti, když se písnička vyloupla. Mám radost i ze starých oprášených písní, kdy na nás dýchla nostalgie a staré časy s Komorkou. Mám radost i z našeho lidského proladění, velká pochvala za soustředěnost, nebrebentění, hravost a tvořivost.