18.11.2025 Buňka v konírně Zákupy
Pružnost člověka i sboru se projeví ve schopnosti řešit výjimečné a nečekané situace.
12. listopadu zavolal Regině Karel Svoboda – autor písně „Buňka“, že se na něj obrátil jeho kamarád z Kanady, prezident Česko – Kanadsko-Amerického spolku komunity krajanů, s přáním, že by chtěli, aby jim přijel zazpívat svou písničku „Buňku“ k nim do Kanady. Karel jim nabídl, že pošle jen nahrávku a ten jeho kamarád nadšeně souhlasil. Přání bylo, aby se to natočilo v nějakém pěkném prostoru a aby tam zpíval Karel. A představte si, že on si k sobě vybral NÁŠ sbor! Jupí, natočíme náš první klip a ten se rozeběhne do celého světa – do Kanady, Ameriky, Austrálie a kdoví ještě kam. Planeta je velká…
Termínů k nahrávání moc nezbylo, protože v adventní době máme již naplánováno hodně koncertů, zbyl jen 18. listopad, kdy jsme měli mít poslední (celkem důležitou) zkoušku před adventní šňůrou. Tedy za necelý týden! A začaly se dít věci, které vyzkoušely naše nadprůměrné schopnosti.
Regí zajistila natáčení v nádherné barokní konírně zámku v Zákupech, Gábina s děvčaty připravily vánoční výzdobu a Karel nám poslal další sloky – třetí českou, a ještě první sloku přeloženou do angličtiny a němčiny! Vzhledem k tomu, že polovina z nás neumí angličtinu a druhá polovina má zase problém s němčinou, tak v nás trochu zatrnulo. No, snad to zvládneme, když budou stojany a budeme mír text před očima!
V konírně se netopí, to víme. První letošní pořádná zima, kdy venkovní teploty klesly k nule, bylo právě 18.11.. Ještě teple oblečené jsme si udělaly zkoušku s nástroji a pozvaly Karla, abychom si zkusili společný zpěv. A ouha!!! Karel byl zvyklý na jinou tóninu – my hrály v C dur, jemu se zpívalo dobře v F dur, o 4 celé tóny výš! S námi mu to neznělo a nešlo!! My jsme doprovázeli zpěv na flétnu, zvonkohry, metalofon, kytaru, buben a další perkusy. Co teď? Transponovat do jiné tóniny znamenalo pro soprány zpěv o hodně výš a Kačka na flétnu by se to musela rychle přeučit. Naštěstí měla s sebou i sopránovou (jinak hrála na altovou) a za chvíli to uměla. Zvonkohry i metalofon vyměnily kameny – přidaly „b“, kytara se musela smířit se dvěma barry akordy (F,B) a hlavně soprány musely naladit vysoko! Také jsme museli předělat naši „aranž“ – zpívalo se bez meziher. A pak se začalo nahrávat. Kameramanka byla profesionálka, velmi milá a šikovná mladá slečna Josefínka, měla představu o výsledku a věděla, co potřebuje. Skvěle jí sekundoval kameraman Jirka. Natáčelo se na tři kamery. První, co Josefína odmítla, byly stojany – tedy musíme zpívat zpaměti – i tu anglickou a německou sloku! Achjo… Jsme pružné, po asi dvacátém zpívání jsme již text uměly všechny. Mezi nahrávkami v češtině, angličtině a v němčině, které se uskutečnily pouze v našich sborových tričkách a sukních, jsme měli vždy krátkou pauzu pro zahřátí a občerstvení.
Byla to pro nás velká nová zkušenost, natočili jsme náš první klip, který se rozeběhne mimo náš světadíl a přinese radost mnoha lidem po celém světě. Užili jsme si natáčení i přes tu velkou zimu v nevytopeném prostředí a odhalili jsme v sobě až neskutečnou pružnost a velké muzikantské schopnosti a dovednosti. Nebylo to vůbec lehké, počáteční šok nás vyburcoval k obrovskému soustředění a nasazení a věříme, že výsledek bude pěkný! Zvládli jsme každý požadavek a moc se těšíme na výsledek, který uvidíme někdy kolem Vánoc – to bude asi náš nejhezčí dárek…
Velké poděkování patří panu kastelánovi Vladimíru Tréglovi, který nám poskytl úžasný prostor k nahrávání. Velké poděkování všem, kteří se na natáčení „Buňky“ podíleli. Velký dík za nakloněné nebe, které nám pomohlo „Buňku“ tak pěkně nazpívat.