21.03.09 Písničkou se jaro otevírá – pěvecký festival v DK Ralsko Mimoň

Již počtvrté jsme otvírali náš velký mimoňský pěvecký festival, svátek sborového zpěvu. Ale letos měl v sobě stín bolesti – byl poznamenán odchodem Honzy – našeho kolegy – do muzikantského nebe. Vůbec nebylo lehké naladit se do nějaké optimistické nálady. Aby nevyzněl festival depresivně, ale zároveň aby to nebylo všechno zlehčeno. Ale myslíme si, že nakonec vše dopadlo, jak nejlépe mohlo.

Malé Zpěvandulky věnovaly v dopolední části Honzovi písničku „Jablka zlatých jabloní“, a ani my jsme na něj odpoledne nezapomněli. Pro odpolední část jsme měli pro publikum připravené překvapení – tanec „Vivaldiana“, ale po té smutné zprávě jsme jej chtěli vynechat. Ale nakonec jsme „Vivaldianu“ ponechali s vědomím toho, že by nás Honza určitě chtěl vidět taky. A třeba na nás bude koukat z nebe… A udělali jsme dobře, Zpěvandule skutečně zazářily! Tanec, coby vsuvka mezi sbory, měl obrovský úspěch. Hlediště burácelo bouřlivými ovacemi, ozývalo se pískání a hlučné projevy uznání a nadšení z neotřelého a naprosto neočekávaného představení. Ondra ve své nové roli zářil a reakce publika jej inspirovaly k nepřekonatelnému výkonu. Jeho komediantství bylo neodolatelné. I pro nás tanečnice bylo hodně těžké nevypadnout z role a nevybuchnout smíchy. Nekonečný potlesk jsme si opravdu vychutnali a užívali plnými doušky.

Samotné naše zpívání bylo hodně emotivní, bolest ze ztráty kamaráda poznamenala naše zpívání – jako kdybychom chtěli smutek přetavit v radost, jako kdybychom se z toho chtěli vyzpívat. Pomalé písničky měly hloubku a v těch rychlých jsme se nebývale uvolnili a energie z nás přímo sršela! Honzovi jsme poslali „Dei kuri kwedo“ a myslíme si, že jsme se s ním hezky a každý po svém v duchu rozloučili. Závěr našeho vystoupení patřil tleskačce, která měla být tečkou za naším festivalovým vystoupením. Měla být, ale nebyla, protože se v té chvíli na pódium přiřítil Radek Starý a k našemu překvapení prosil o zopakování našeho tance, protože Canzonetta o něj kvůli své zkoušce přišla a „prý přišli o hodně….“ Nedali jsme se dlouho přemlouvat a všichni – v čele s Ondrou opět rozbouřili sál (snad ještě víc než při premiéře). Byl to nádherný gejzír taneční improvizace, smíchu, veselí a radosti!

Úplný závěr festivalu patřil jako vždy společným písním (Ó lásko, Ja-da a Prší prší) a letos poprvé byla vyhlášena cena sympatie diváků. Její vyhlášení ale bylo s malou komplikací – vyhrály totiž Zpěvandule (dostali jsme nejvíce hlasů) a Regina by si měla předat cenu sama sobě. Naštěstí zareagovali kluci sbormistři a rychle Regině cenu i s patřičnou pusou předali…

Všichni jsme se shodli na tom, že letošní ročník měl to nejkrásnější atmosféru a že byl nejzdařilejší. Všichni se rozjížděli s úsměvem ve tvářích a s dobrým pocitem, z krásně prožitého odpoledne. Kéž by takových dnů bylo co nejvíc!