12.09.09 První návštěva v Raspenavě

Poprvé jsme do Raspenavy  za dětmi do Domova přijeli 12. prosince 2009. Byli jsme zvědaví hlavně na Domov, na Miládčinu práci, její kolegy a samozřejmě na její děti (oni úředně používají výraz „klienti“). Děti s vrozenými vadami, handicapované, děti s různým stupněm postižení, různě nemocné fyzicky nebo duševně, často s kombinovaným postižením.

Před první návštěvou se někteří z nás obávali, jak takové setkání zvládneme, jak budou děti reagovat a jak zvládneme my pohled na nemocné děti (většina z nás jsou mámy), jak nás tam přijmou? Obavy byly zbytečné, setkání bylo naprosto skvělé!

Když si vzpomenu, jak bouřlivě nás děti přivítaly! Jakoby přijeli dávno známí strejdové a  tety. Mně osobně to bralo dech a vhánělo slzy do očí. Viděli jsme se poprvé a hned jsme si padli do oka. Kačenka, od narození hluchá, nás obcházela jednoho po druhém, Mirek každému předal dárky, které děti spolu s tetami pro nás připravily, hned nás vedl ke stolu, tety měly připravené pohoštění (mňam - výborné). Přímo v Domově – v jídelně - jsme dětem i tetám zazpívali část našeho repertoáru a s úžasem jsme sledovali, jak na nás děti reagovaly. Rozdali jsme jim nástroje z Orffova instrumentáře a ony nás doprovázely (i hluchá Kačenka reagovala na Regininu ruku úplně přesně!) I my jsme jim přinesli dárky, ale ten největší dar byl abstraktní – radost, nadšení a projevy lásky! Uvědomili jsme si, že i takto nemocné děti vnímají radost a svůj život berou tak, jak je – hlavně z té pozitivní stránky, jenom to dávají trochu jinak najevo. A pro nás to byl opravdu hodně silný zážitek. Rozhodně nás přiměl přemýšlení o životních hodnotách…..