09.12.14 Betlémské hvězdičky - Muzeum Mimoň

Tak jsem se dočkali! Všude zpíváme rádi, ale nejraději v domácím prostředí, na domácí půdě, v Mimoni – pro naše stálé příznivce a posluchače a pro rodinné příslušníky. Letos nám nevyšla možnost mít svůj adventní koncert v kostele (město, hlavní pořadatel adventních koncertů, mělo jiné představy a plány), tak jsme se o to více těšili na tradiční „Betlémské hvězdičky“ pořádané v mimoňském muzeu. Koncert se tentokrát konal v přízemí - hlavně  proto, aby se všichni posluchači vešli do sálu, je tam totiž více místa. A mimochodem – taky trochu vyšší strop a báječná akustika, skoro jako v kostele.

Pro posluchače jsme si tentokrát připravili hned několik dárků – kromě pečlivě vybraného repertoáru i namnožený text jedné snadné neznámé koledy (aby si s námi mohli zapívat), rolničky (aby si s námi mohli zahrát) a naše novoročenky (s přáním všeho nejlepšího do nového roku). Atmosféra koncertu byla neopakovatelná, kouzelná, přímo rodinně vřelá a radostná. Do programu zařadila Regina kromě koled i naše krásné „perličky“ s nevánočním obsahem – Andulku, Baumkánon, Hashivenu, In this heart, Glorii, Tebě pojom a  Alelluia  - to abychom předvedli náš širší repertoár. A samozřejmě koledy – vážné i veselé, něžné i rozpustilé a taky jednu z nejpůvabnějších písní paní L. Pospíšilové - „Ding dong bell“ a  často vyžadovaný přídavek -  Kamilovo Halelluja.

Pokud by se mohla radost nějak změřit či zvážit – myslím, že by nestačila žádná míra. Písničky ve sborovém provedení  jsou  pohlazením po duši, lék na každou bolest a strádání. V dnešní uspěchané době, ve které má každý moře starostí, práce a povinností, je každá radost sluníčkem pro duši a radost z písniček je sluníčkem nejkrásnějším. Stačilo sledovat posluchače – jejich reakce, úsměvy, zvlhlé oči, opatrné cinkání rolničkami, připojování k našemu zpěvu – myslím, že to byl pro ně opravdový dárek - zážitek. Snad jim ta radost vydrží hodně dlouho ….. Nám určitě!