09.12.13 Vánoční koncert v kapli Thomayerovy nemocnice - Společný koncert Nashira Praha a Zpěvandule Mimoň

Před tímto koncertem byla Regina hodně nesvá – do poslední chvíle nebylo jisté, kdo vlastně pojede – nikdo z kluků - basů nemohl jet, takže repertoár se musel skládat jen z trojhlasů, sopránů bylo zpočátku přihlášených taky málo, Regina měla oprávněné obavy, jak naše zpívání v Praze dopadne, zda to nebude jen ostuda. Navíc věděla, jaký repertoár bude zpívat Nashira – samé „klády“, obtížné a známé skladby....

Po menším kroužení po areálu nemocnice jsme naším miniautobusem dojeli přímo až ke kapli v pražské Thomayerově nemocnici.

Moderní kaple v nás budila trochu nedůvěru ve zvukové možnosti – uslyšíme se vůbec? Obavy byly zbytečné. 

Nashira měla v programu opravdu náročné skladby (na provedení i na poslech) a navíc měli vynikajícího klavíristu, který dojem z jejich vystoupení jen umocňoval. Byli skvělí!  A právě proto bylo příjemné  ten jejich vážně vážný program odlehčit naším pásmem koled. Radostně i hravě, vesele i něžně, divoce i klidně – prostě „po našem“!

Atmosféru koncertu se střídavě dařilo odlehčit i oběma sbormistryním – i Ema  i Regina občas zaperlily – přehazovaly si skladby podle své aktuální invence, i já jsem zazmatkovala a zapomněla doprovod jedné koledy na „bábovku“ – ale žádný problém – vyděšené oči vystřídal úsměv a publikum si tak užívalo domácí atmosféry – žádný stres, žádné soupeření –legrace, pohoda a radost!

Na mě osobně v kapli nejkrásněji zapůsobilo závěrečné pásmo „Koleda“. Publikum zpívalo s námi, takže jsme se navzájem obdarovali…

Ale to nejlepší nás teprve čekalo – zpáteční cesta domů! Člověk by řekl, že toho zpívání budeme mít za dnešek dost  (zkouška 1.5 h cestou do Prahy, pak hodinový koncert ), že budeme odpočívat – ale kdepak, to by nebyly Zpěvandule, aby si ještě nepřidaly!!!  Celou cestu domů jsme zase pěly, písnička střídala písničku, pokud se nezpívalo, tak jen pro výbuchy smíchu, Hela perlila, Jana jí nahrávala a ostatní se taky přidávaly.

Domů z Prahy s námi jela moje dcera, poprvé v životě seděla uprostřed sboru a poslouchala vícehlasý zpěv (mimochodem v tomto autobuse byla docela dobrá akustika a dobře to znělo) a když mi doma přiznala, že ji to úplně  ohromilo a moc se jí to líbilo a že úplně chápe, že mne to tak baví, protože Zpěvandule jsou nejen krásný zpěv, ale i výborná parta, legrace a relax!!! MF

Několik fotografií z této akce si můžete prohlédnout na záložce vlevo a více fotografií pak v albu ZDE