20. - 22.10.23 Soustředění sboru - Sloup v Čechách - Penzion U Potoka

Penzion „U Potoka“ ve Sloupu se stal druhým místem, kde náš sbor uskutečnil své výjezdní víkendové soustředění. Již jsme měli zkušenosti z našeho prvního soustředění v Janovicích a tak jsme se moc těšili! Na co? Na společné zpívání, hraní, tvoření, legraci, na nové písničky, energii a vzájemné napojení, na společně strávený čas, uvolnění, dobrou náladu, pohodu a klid, na emoce a společné vibrace, na naši bývalou – ale stále věrnou členku Miládku, na vše, co si užíváme a spolu fungujeme již 20 let! Sjeli jsme se kolem 18 h, ubytovali jsme se, z pohoštění jsme udělali „švédský stůl“ a mohli jsme začít.

Obavy jsme měli trochu také – hlavně, když na poslední zkoušku před soustředěním přišla Regí nastydlá, s rozjíždějícím se chřipkovým stavem, což tři dny před začátkem výjezdu rozhodně nevěstilo nic dobrého. Regí – bojovnice (i přes odpor k chemii) ke svým bylinkám a čajům přidala na doporučení přítele paralen grip (nebo co) a na soustředění naštěstí dorazila ve výrazně lepším stavu. Některé z nás se obávaly, že něco „nedají“ a neuzpívají, angličtiny, že nevydrží energie, ale také že se nestihneme naučit vše, co Regí připraví, protože čas na soustředění vždy plyne nějak moc rychle.

Tušili jsme, že naše Regí pro nás zase bude mít nějaké překvapení, ale to, co připravila, nás úplně okouzlilo. Krásné písničky v nádherných úpravách s doprovodem fléten, jiné s Orffovými nástroji nebo se zajímavou harmonií, další jen takové „prskavky“  k rychlému naučení, ale také těžší skladby, které nás trochu potrápily… ale posunuly dál!

V pátek jsme začaly se zpíváním po sedmé hodině a skončily až v půl jedenácté! V sobotu jsme začaly v půl desáté, v poledne samozřejmě přestávka s obědem a procházkou k lesnímu divadlu a potom, když přijela Káťa (která s námi kvůli mateřským povinnostem nemohla být po celou dobu), se nacvičovalo do šesti, po večeři zase až do pozdních hodin. A v neděli jsme ještě přidali asi 2,5 h zpěvu. Něco jsme se naučili rychle, něco šlo pomalu, ale  legrace a smích byly u všeho!

Pár postřehů a vzpomínek k našemu soustředění:

V pátek Regí vzpomněla na svého vynikajícího učitele, pana Pavla Jurkoviče, který by se letos 18.8. dožil devadesáti let. Na jeho památku jsme se naučili další lidovou písničku v jeho úpravě „Hopsa, hejsa“, která jistě na delší dobu obohatí náš repertoár.

V pátek jsme používali zapůjčené klávesy (Blaniččiny jsme měli až od soboty) a tak to v nich rachtalo a rezonovalo, že jsme měli obavy, že nedoslouží ani do večera, natož celé soustředění.

Představte si, že náš úžasný bubeník Kamil nechytil bubnování hned napoprvé! To se ještě nikdy, NIKDY nestalo… Chyba nebyla ani tak na jeho straně, zpívali jsme pomaleji a to byl ten problém, rytmus, jak ho cítil, mu nešel spárovat s naším pomalejším tempem…

Regí měla krásně připravené nakopírované noty všech písní, nějak se jí ale pomíchaly a to bylo pak hledání těch správných partů!

Nácvik černošského spirituálu byl fakt náročný – hlavně ten rytmus! Zpočátku nám to opravdu moc nešlo, Gabča se uklidňovala tím, že „….. oni by zase nezazpívali naši Mikuleckou dědinu!“

Hela přinesla na soustředění spolu s kronikami i svou „krabici pokladů“. Všechna naše CDčka, rekvizity z autorských večerů, pamětní listy, kostýmy – to vše jsou nádherné památky a vzpomínky, které si uchovává jako cenný poklad na naši činnost. To bylo jásání a vzpomínání : „Děvčata, vzpomínáte….?“, „Koukejte, pamatujete si….. ?“ , „Jé, to hle patří k …..!“, „A tohle jsme dělali v muzeu…“ Atd. K tomu nám znělo naše CD „Černobílé snění“, asi nejlepší, co jsme kdy nazpívali a když naše mladší členky slyšely „švédskou taneční“ a měly chuť se ji naučit, zcela neplánovaně ji Regí s námi hned v ten večer udělala.

V sobotu krásně svítilo sluníčko, byl nádherný den a tak jsem si tam uprostřed zeleně a podzimně zbarveného listí na zahradě u penzionu udělali v kostýmech nové fotky do kroniky.

Na sobotní procházce jsme došli k Lesnímu divadlu – letos je to právě 100 let, kdy vzniklo a před pár lety bylo zrekonstruováno. Toto úžasné místo vybízí ke zpěvu a to jsme samozřejmě využili! Protože právě procházelo několik skupin turistů, měli jsme i spoustu posluchačů – chvílemi víc, než na některých našich koncertech. A všichni naslouchali a tleskali nám.

Naše Miládka nám každému přinesla vlastnoručně ušitý pytlíček s vlastnoručně vypěstovanou levandulí.

Soustředění se nám vydařilo. Naučili jsme se několik nových skladeb, dopilovali jsme ty rozpracované. Přišli jsme na jiné myšlenky, úplně jsme vypnuli a všechny starosti a problémy hodili za hlavu. Dva dny jsme nesledovali televizi, zprávy, hrůzy válek, co se dějí ve světě a žili jsme jen tady a teď, pro nás a pro sebe. Nováčci ještě více zapadli mezi starce, předávali jsme si energii, pozitivní myšlení a dobrou náladu.

Po soustředění se mě můj otec (93 let) ptal, jaké bylo to soustředění. Když jsem mu vše líčila, řekl mi: „ Jsem rád, že máš takové kamarádky a kamarády. Toho si moc važ. Taková parta je lepší nežli deset lékařů!“