10.01.2023 TŘÍKRÁLOVÝ KONCERT - MUZEUM MIMOŇ

Rychlost doby se projevuje tím, že vídáme vánoční výzdobu už na začátku listopadu, některé stromky se u kontejneru objeví ještě před Silvestrem a že by na Tři krále mohly znít koledy už v novoročním rozjezdu napadne jen málokoho. A do toho Zpěvandule avizují Tříkrálový koncert 10. ledna!

V prvním patře mimoňského muzea začal s velkým předstihem šrumec. Nemalý podíl na tom měli naši milí předskokani, děti z MŠ Eliášova. Nejméně půl hodiny předem se děti začaly chystat na své vystoupení a rodiče, prarodiče a další příznivci rychle obsazovali židle. Zkoušely jsme v přízemí za hlasitého dupání nad našimi hlavami a vzhůru muselo být na opláku slyšet rozezpívání. Zatímco Regí dávala rozhovor, nemohly jsme se dohodnout, jestli začneme Tři krále, klasické rozezpívání nebo lidovky. V rychlém sledu jsme stihly vše! Už jen pobrat nástroje, noty, desky, upravit délku sukně a přesunout se po schodech nahoru.

Děti za klavírního doprovodu Péti a (bez nadsázky) sólového zpěvu Gábi, navodily veselou, ale také sváteční atmosféru. Však Marie s Josefem přinesli Ježíška, přiletěl anděl a dorazili Tři králové! Posluchači jako by pookřáli, nachvíli se přenesli v myšlenkách do uplynulých svátečních dní. Když děti dozpívaly, dostalo se jim vřelého potlesku. A jak odcházely ze scény, tak nastupovaly Zpěvandule. Štěbetání, cinkot přenášených nástrojů, řazení jedna vedle druhé, rozestavit stojany, metalofon a už Regí uvádí nadcházející vystoupení. Hned na začátku se posluchači bez okolků dozvídají, že za vším stojí Heluš a Jaruš! Zpěvandule, které mrzelo, že promarodily adventní koncerty. My ale víme, že za tím byl ušlechtilý nápad Blaničky, která spojila příjemné s užitečným, když přišla s myšlenkou, jak holkám dopřat ještě jeden koncert a k tomu hned z kraje roku vykonat dobrý skutek. Dobrovolné vstupné totiž putovalo na provoz sociálního vozidla českolipské Charity.

Koncert jsme zahájily koledami a bylo krásné, že se děti přesunuly do řad posluchačů a nebály se nás podpořit nebo okomentovat. Katčin Vítek byl uprostřed hlediště jako sluníčko. Z poslední řady nás zas podporovala nová členka Markéta a její Štěpánek byl nejhlasitějším obdivovatelem.

Po koledách měly pemiéru lidové písně v úpravě Zuzany Vlčinské. Bylo to příjemné oživení, lidé nevěděli, co čekat, jako by nás v tu chvíli poslouchali napjatěji a starším dámám se zaleskly oči. Každá z písní měla rozdílný důraz na dynamiku, vrstvení hlasů a nálady se měnily od truchlivé po dryáčnickou. Když Regí uváděla píseň slovy "Děti, kdo kuká?", a ozval se Kamil "Já!", tak bylo veselo. I když nebylo místa nazbyt - za zády topení, před sebou stojany, metalofon, chimes, jedna nalepená na druhé - zvládly jsme i drobný taneček k písni Tancovala by som! (Když už jsme zedraly ty pantličky od maminky, tak si aspoň vydupeme nové boty od muže!) Zpět k atmosféře Tříkrálového koncertu jsme se prozpívaly dalšími koledami. Zpěvem se k nám připojila trojice děvčátek, která nadšeně vydržela, i když pak už nezpívala. Ke konci zazněla písň Už z hor zní zvon a na závěr jsme připojily Blahopřání. Všem, kteří ten večer vyrazili do muzea, ať již chystat program pro ostatní nebo si ho vychutnat, patří náš dík! Zase jednou jsme zpívaly pro radost, ale radost sdílená je ta nejcennější.