Už dávno před prázdninami se paní ředitelka Domova v Raspenavě obrátila na Regínu, zda bychom mohli zpříjemnit v září setkání dětí – klientů, jejich rodičů, zaměstnanců, bývalých klientů, příznivců a dobrovolníků v Domově Raspenava. Tehdy jsme samozřejmě na pozvání kývli, protože do tohoto Domova k nemocným a různě postiženým dětem jezdíme pravidelně a na jejich slavnosti jsme nemohli chybět. A to jsme tehdy ještě nevěděli, co zase Regína vymyslí!

Její kamarád, spisovatel a básník Jiří Žáček, má kousek od Raspenavy (ve Frýdlantě) chalupu a často tam jezdí odpočívat a trávit svůj čas. A protože bude mít brzy kulaté životní výročí, Regí vymyslela, že se u něj zastavíme a poblahopřejeme mu – jak jinak než zpěvem! Pana Žáčka všichni známe, dělali jsme z jeho tvorby několik autorských večerů a on za námi několikrát přijel, tak jsme hned souhlasili. A asi 12 dnů před setkáním ještě Regí napadlo, že by bylo hezké složit mu písničku a zazpívat mu ji…

Bylo na to málo času, ale stihli jsme to! Na známou melodii vznikl text:

1.Tuhle písničku chceme ti z lásky dát, milý Jirko, kamaráde náš!

Osmdesát let bude ti, to to letí, je nám ctí, že Zpěvandule znáš.

2.Muži jako ty jsou dnes vzácné koření – vtipný, laskavý, pohodový,

žádné vrásky, dokonce žádné šediny, dědeček, ale duchem mladík!

3. Mistr slova, humoru i parodie, zkratky, lehkého vyjádření.

Děti milují tvé pohádky a verše, tvůj slabikář je velmi baví!

4. Dnes ti přejeme měj stále hodně štěstí, nápadů, klidu a radosti,

Kulajdy a vína ať máš vždycky dosti, ať tě zdraví neopustí!

Ano, pan Žáček měl velikou radost, škoda, že jsme mu blahopřáli od jeho chalupy na dálku přes telefon – měl, bohužel, nějaké povinnosti v Praze a přijet nemohl. Ještě dostal nádhernou keramiku – ptáka Loskutáka – od naší kamarádky Dáši. Tak takto se připravují radostná překvapení a dárky přátelům….

Z Frýdlantu jsme rychle přejeli do Raspenavy. Slavnost zde byla připravena na zahradě Domova a i počasí asi chtělo přispět k dobré náladě a pohodě, protože sluníčko se smálo celý den a teplota šplhala až k letní třicítce! Kromě nás byla pozvaná ještě folková skupina Vltavín, sympaťáci od pohledu i poslechu. Trochu nás překvapili, že počítají s tím, že společně zazpíváme písničku, která byla složená k příležitosti otevření nového Domova (což nám nikdo neřekl!), my jsme je na oplátku překvapili vyzváním, aby nás doprovodili a zpívali s námi písničku, kterou jsme složili a přivezli dětem my.

Na zahradě jsme se potkali se starými známými – s dětmi, které se k nám mile hlásily, s paní ředitelkou, i s naší bývalou členkou Miládkou (díky ní sem do Domova jezdíme). Poslouchali jsme Vltavín, mlsali připravené občerstvení, obdivovali a nakupovali pečivo a výrobky dětí a sledovali rušno na zahradě. Naše vystoupení bylo nadšeně povzbuzováno publikem, vždy mě překvapuje, jak ty nemocné děti vnímají melodii i rytmus a bez rozpaků se přidávají, tančí, hrají na rytmické nástroje. Jak nadšeně se postaví mezi nás a užívají si naše písně. A s jakou radostí nám na oplátku zapívají své oblíbené písničky.

Všechno má svůj konec, i krásný den v Raspenavě musel skončit. Snad se sem zase brzy podíváme a třeba jim opět zazpíváme i písničku, kterou jsme pro ně složili

1. S touhle písničkou přijely Zpěvandule z Mimoně sem k vám na sever Čech.

Každý má svůj domov a váš je právě zde, v krásném Domově v Raspenavě.

2. Děti s anděly bez křídel ve dne v noci žijí v Domově pohromadě

v klidu, pospolu, bez shonu, bez starostí, dělají, co je pro ně dobré.

3. Ať se radostný smích rozléhá domovem, ať jsou děti zde hodně šťastné!

Ať je láska provází jejich životem přejí všem vaše Zpěvandule.